Hodinky pod lupou: Tritium a Superluminova, jejich výhody a použití

Plánujete nákup hodinek a přemýšlíte, co by bezpodmínečně měly splňovat, abyste z nich měli radost nejen v okamžiku, kdy si je poprvé nasadíte na zápěstí? Pokud jste se v úvahách dostali až k používání hodinek za zhoršených světelných podmínek, s největší pravděpodobností jste se již sami sebe zeptali, jak vyřešit zádrhel s viditelností údajů na ciferníku i za šera či tmy. Ti, co pokukují po digitálkách, mají po problému. Displeje moderních digitálních, ale i některých quartz hodinek dokážou brilantně osvětlit LED diody, nebo různé druhy elektroluminiscenčního podsvícení. U hodinek Timex je to od roku 1992 technologie Indiglo, u japonského Casia se s její obdobou ILLUMINATOR setkáváme od roku 1995. V pořádku, jenže, co dělat v případě, že se poohlížíte po mechanice, respektive po quartzových hodinkách, které elektronickým osvětlením ciferníku nedisponují? Netřeba věšet hlavu, na trhu je nespočet modelů s indexy, hodinovými markery a ručičkami, svítícími i bez dodávání energie z baterie.

Obecně výrobci pracují se dvěma typy osvětlení: rádioluminiscenčním a fotoluminiscenčním.

RÁDIOLUMINISCENCE

Bohatší historii, ale o to menší rozšíření má rádioluminiscence. Průkopníkem nasazování osvětlení s nebezpečně znějícím názvem byl vnuk zakladatele značky Panerai Guido Panerai. V roce 1910 si nechal patentovat luminiscenční technologii založenou na radioaktivním prvku radium. Směs bromidu radnatého a sulfidu zinečnatého nazval Radiomir. Italská armáda používala skleněné trubičky naplněné Radiomirem nejprve na osvětlení vojenských zařízení. Později, v 30. letech minulého století Panerai pro potřeby armády vyrobil první náramkové hodinky, které substanci Radiomir uzavřeli mezi dvě vrstvy sendvičového ciferníku. Její záře byla viditelná přes výřezy číslic na vrchní z nich. Jelikož radium se po letech služby dostalo do nemilosti Komise amerického národního koncilu pro rádiovou ochranu a měření, v roce 1968 došlo na území USA k zákazu jeho integrování do hodinek. Zbytek světa a s ním i hodinářské společnosti pod tíhou prokázané škodlivosti rádia na lidský organismus rozhodli příklad z Ameriky následovat.

Skončením jedné éry se od rádioluminiscencie zcela neupustilo. Žádná jiná technologie totiž neumožňovala a stále neumožňuje osvětlit důležité prvky hodinek s vyšší intenzitou a konstantností emitovaného světla. Bezpečnou alternativou rádia se stalo tritium. Tríciovým osvětlením hodinek jsou známé značky Luminox, Vostok Europe, Ball a jiné.

Všichni výrobci používají tritium v plynné formě GTLS (Gaseous Tritium Light Source). Plyn uzavřený v ampulích z odolného borosilikátového skla, které na požadovanou délku taví CO2 lasery, vydává v důsledku beta rozpadu stálý proud elektronů. Záporně nabité částice vzbuzují sloučeninu fosforu, kterou jsou potaženy vnitřní stěny trubičky. Excitován fosfor v důsledku bombardování elektrony emituje stabilní záři.

Jako každý radioaktivní materiál, i tritium podléhá poločasu rozpadu. Nestabilní izotop ztratí polovinu jasu za 12,32 roku. V praxi to znamená postupné snižování úrovně svitu. V závislosti na typu tritia je životnost osvětlení výrobci hodinek garantována přibližně po dobu 15 let. Dostatečnou intenzitu jasu si tritium zachová zhruba dalších deset let. Tríciové osvětlení může mít v závislosti na příměsích luminoforu různou barvu. V hodinkách standardně vídáme zelenou, modrou, bílou, oranžovou nebo fialovou.

FOTOLUMINISCENCE

Navzdory nezpochybnitelným výhodám rádioluminiscencie přeje dnešní doba více osvětlení, jehož funkčnost paradoxně stojí a padá na světle. O směsi Supeluminova už zřejmě slyšel každý, kdo se v oblasti hodinek i jen zběžně orientuje. Neradioaktivní a netoxická látka má na rozdíl od dříve používaných luminiscenčních pigmentů mnohem vyšší jas, ale má i mínusy dané svou chemickou a fyzikální podstatou. Zatímco limitem tritia je poločas rozpadu, u hodinek s prvky potřenými směsí Superluminova se o zhoršení svítivosti s přibývajícími léty obávat nemusíte. Daní za stálost vlastností je nutnost "nabíjení" světlem. Zjednodušeně se celý proces dá přirovnat k nabíjení baterie mobilního telefonu. Když chcete, aby vám sloužil, musíte ho pravidelně nabíjet. Superluminova je na tom podobně. Směs se během nošení aktivuje slunečním nebo umělým světlem a po setmění její jas pomalu slábne. Průměrná doba svitu je u menších prvků okolo tří hodin, větší mohou fosforeskovat celou noc.

Látku na bázi hlinitanu strontnatého vynalezla v roce 1993 japonská firma by Nemoto & Co., jako náhradu za patogenní radium. Oproti levným a ještě i v současnosti používaným luminiscenčním směsím sulfidu zinečnatého, je jas Superluminova až desetinásobně vyšší. Materiál netrpí stárnutím, je možné ho opakovaně aktivovat, ale třeba ho chránit před kontaktem s vlhkostí, která degraduje jeho kvalitu.

Superluminova se vyrábí v množství odstínů, přičemž barva směsi za světla nemusí korespondovat s vyzařovaným světlem. Na cifernících a okružní hodinek se nejčastěji vyskytuje zelenkavý nátěr se zeleným svitem, bílý s modrým a ojedinělý není ani černý s bílým jasem. Speciálními postupy aplikovanou směs Superluminova využívá například Lum-TEC v technologii MDV a vylepšenou ji pod názvem Never Dark nabízí ve svých hodinkách i méně známá americká značka Reactor.

Zdroj: Wikipedia.org, forums.watchuseek.com