Hodinky pod lupou: Vodotěsnost a voděodolnost

Edice Hodinky pod lupou si dává smělé cíle – být užitečným průvodcem všem zájemcům o koupi hodinek. Výběr v ryze subjektivních sférách designu a inklinování ke té, či oné značce bychom si nedovolili ovlivňovat, proto se v článcích této rubriky zaměříme na soustředění hlubších poznatků z technologického zázemí výroby hodinek a jejich podání ve srozumitelné formě. Postupně bychom přešli od vlastností hodinek přes používané materiály až po esenciální prvek hodinářství, nepostradatelné srdce každých hodinek, kalibry. První díl, doufáme úspěšného seriálu, věnujeme častému kritériu koupě hodinek, vodotěsnosti.

Situace na poli odolnosti hodinek vůči vodě by se dala nazvat všelijak, ne však přehledně a jednoduše. Když i pochopíte cifry udávající míru voděodolnosti, či vodotěsnosti, stále hraje důležitou roli jejich výklad a uvedení do reality. Kdo by nechtěl mít při výběru hodinek jasno v tom, jaký level voděodolnosti potřebuje. Stačí 3ATM, nebo dát přednost rovnou 100M? K objasnění problematiky vztahu hodinek a vody vám snad bude nápomocný následující text.

Co je třeba uvést hned na úvod, je fakt, že označení „vodotěsný“ (waterproof), v souvislosti s hodinkami nekoresponduje se skutečností. Ani ty nejlepší potápěčské hodinky nejsou za každých okolností vodotěsné. Směrnice vydané americkou FTC (Federální obchodní komise) dokonce výrobcem nedoporučují vydávat hodinky za vodotěsné. Doporučení není závazné, což vyústilo v zažití obou výrazů (obzvláště v češtině).

Novější terminologie zavedla pojem „voděodolný“ (water resistant). Aby se předešlo nejednotnosti výkladu, nižší stupně voděodolnosti standardizovala v roce 1990 norma ISO 2281 a výše, „vodotěsné“ úrovně podchytila norma ISO 6425 z roku 1996. Obecně ISO testy zahrnují střídání teplot, hloubky, tlaku (vody, vzduchu) po různě dlouhý čas v klidu a při manipulaci s operativní částí hodinek. Při potápěčských modelech se dodatečně provádí zkouška odolnosti vůči slané vodě a schopnost hodinek vyrovnat se s přetlakem (simulace dekomprese). Názorné rozdělení standardů naleznete v přiložené tabulce.

Z tabulky je zřejmé, že pro voděodolnost neplatí univerzální jednotka. Nejčastěji se při hodinkách setkáte s označením v metrech nebo stopách výšky vodního sloupce (M, ft) a dále v jednotkách tlaku v atmosférách a barech (ATM, bar). Právě tlak má na svědomí pronikání vody do útrob hodinek. V průběhu let se neustále zdokonalovaly systémy ochrany hodinek. Zřejmě nejzásadnějším je šroubovací korunka, použitá již v roce 1926 v modelu Oyster (ústřice) světoznámou značkou Rolex. K dalším prvkům v soukolí voděodolnosti patří pryžové, nebo teflonové těsnící o-kroužky, tvrdnoucí kapalina aplikována na pouzdro, šroubovací víčko, přetlakový ventil a jiné. Jejich kombinací výrobci dosahují vynikající parametry ochrany proti vodě.

Proces testování vodotěsnosti hodinek probíhá ve třech fázích. Suché testování sestává z měření tloušťky pouzdra během zvyšování tlaku ve speciálním přístroji (na obrázku). Sucho-mokré testování navazuje na suché a přidává ponoření do vody. Úspěšné zvládnutí předpokládá nulový únik bublinek vzduchu z těla hodinek. Třetí fáze, mokré testování využívá služby vodou naplněné kompresní komory s postupně narůstajícím tlakem. Doplňková zkouška spočívá v odhalování rozptýlené vzdušné vlhkosti uvnitř rozpáleného korpusu hodinek pokapáním sklíčka ledovou vodou.

Tolik teorie. Na laboratorní podmínky, při kterých se vodotěsnost hodinek testuje, v praxi narazíte výjimečně, i to jen na krátkou dobu. Můžete si být jisti, že konstantní tlak ani hloubku bez úsilí nedosáhnete, nemluvě o absolutní nehybnosti potřebné k dorovnání pokusů ve zkušebnách. Při výběru hodinek je dobré pamatovat na osvědčený postup – zvolte hodinky vždy o jeden stupeň odolnější než je maximální předpokládaná hranice pobytu pod vodou.

Ani jedny, jakkoli kvalitně vyrobené hodinky vám nezaručí, že deklarovanou voděodolnost si udrží navěky. Jako při každém spotřebním zboží i zde platí jisté zásady. Ve zkratce jde o nepřeceněného vlastností daných konstrukcí. Podrobněji v odrážkách:

– každoročně a po každém otevření pouzdra hodinek je třeba provést tlakovou zkoušku
– pod vodní hladinou se striktně nedoporučuje manipulace s korunkou (ani šroubovací) a tlačítky
– prudké střídání teplot zapříčiňuje rozdílnou roztažnost materiálů a vysrážení zbytkové vlhkosti na sklíčku
– po pobytu ve slané nebo silně mineralizované vodě je třeba opláchnout hodinky pod tekoucí vodou
– zabránění otřesům pod vodní hladinou a pádem na tvrdý povrch
– vyhýbat se agresivním chemikáliím (platí pro hodinky generální)

Říkáte si, že voděodolnost nakonec vyznívá spletitě až restriktivně? Omyl, dodržováním zmíněných rád s vědomím potenciálu úrovní vodotěsnosti si nejen osvojíte návyky správné péče o hodinky, ale co je důležitější, nedáte vlhkosti šanci zničit vaši hodinářskou investici.