Ľudovít Fulla se narodil v roce 1902 v Ružomberku. Od útlého věku byl fascinován malbou a kresbou. Z tamního gymnázia přestoupil na Vyšší obchodní školu v Dolním Kubíně. Jeden rok navštěvoval soukromou malířskou školu Gustáva Mallého v Bratislavě. V roce 1922 odešel studovat do Prahy.

Na Uměleckoprůmyslové škole u prof. Arnošta Hofbauera a u prof. Františka Kysely si osvojil principy moderního umění. Během studií se seznámil s o sedm let starším rodákem z Turčanských Teplic - Mikulášem Galandou. Vzniklo mezi nimi přátelství a dlouhodobá spolupráce. Studium ukončil v roce 1927 a vrátil se na Slovensko. Hned po návratu začal pracovat jako učitel kreslení v Senici, později pokračoval v Malackách.

V roce 1928 pozval prof. Josef Vydra učit Ľudovíta Fullu na nově zřízenou Školu uměleckých řemesel v Bratislavě. Tomu se podařilo stáhnout zpět na Slovensko i přítele Mikuláše Galandu. Spolupráce obou umělců se tím naplno rozvinula. Ukončila ji až smrt Galandu v roce 1938. Za její vyvrcholení lze považovat první manifest slovenského moderního malířství Soukromé listy Fullu a Galandu. V roce 1943 se Fulla přestěhoval do Martina, ale v roce 1949 se vrátil zpět do Bratislavy, kde působil jako vedoucí oddělení monumentálně-dekorativního malířství Vysoké školy výtvarných umění až do roku 1952. V Žilině si malíř ve svém domě zřídil malou soukromou galerii.

Po smrti první manželky se v roce 1962 přestěhoval ke svým sestrám do Ružomberka. V roce 1969 mu na pozemcích jeho starého otce postavil stát Galerii Ľudovíta Fully. Byla darem za umělcovo celoživotní dílo a zároveň se měla stát muzeem děl, která malíř daroval státu. Národní umělec v této budově býval i tvořil celých deset let. Ľudovít Fulla zemřel 21. dubna 1980 v Bratislavě a pohřben je v rodném Ružomberku.